Alkohol je nebezpečná droga

Alkohol je nebezpečná droga – beseda s osmáky a deváťáky
Minulý týden dorazil na naši školu Petr Harazin, úspěšný hudebník a frontman skupiny Nebe, spoluautor posledního hitu Karla Gotta a jeho dcery Charlotte Hvězdy nehasnou. Nepřišel ale povídat o své hudební kariéře, ale o věci velmi závažné – o své závislosti na alkoholu a o všem, co na cestě k současné abstinenci musel podstoupit a zvládnout. Tuto besedu jsem objednávala s velkým očekáváním, protože z praxe vím, že nejlepší preventivní programy pro žáky jsou ty, kdy člověk mluví o vlastní prožité zkušenosti. A moje očekávání byla více než naplněna. Svůj velmi zajímavý a dramatický příběh podával Petr Harazin civilně a mluvil s žáky způsobem, který jim byl velmi blízký. Sami odcházeli po besedě, kde padala řada otázek, s poznámkami: „ to bylo velmi zajímavé, super apod.“ Petr Harazin mluvil o počátcích své závislosti, o jejím průběhu až po to, jak šel dobrovolně na odvykací léčbu do psychiatrické kliniky v Opavě. Hovořil o společenském problému, který je v naší společnosti hluboko zažitý, a to o toleranci k alkoholu. A právě jeho příběh a osvěta, kterou provozuje, je jedním z kroků, jak na tuto nepřijatelnou situaci poukázat a mladým lidem sdělit, že k alkoholu je potřeba mít RESPEKT.

Nejlépe akci zhodnotili samotní žáci:

„Mě zaujalo, jak může být někdo tak moc závislý, že se dostane do psychiatrické nemocnice a taky říkal, že jeden chlapík byl alkoholik, pak 20 let nepil a zase do toho spadnul a byl s ním v léčeně!“

„Bylo to hrozně zajímavý a dalo mi to hodně do života. Rozhodla jsem se, že nebudu radši pít. Hodně mě to poučilo.“

„Mně se líbilo, jak to zvládnul a že teď vůbec nevypadá jako alkoholik. Celý jeho život je zajímavý a je fakt dobrý, že teď nepije a daří se mu.“

“Mě zajímalo, že to je příběh ze života a taky hrozný bylo, jak jednoho pána přivazovali k posteli, aby si něco neudělal.“

„Zajímal mě celý proces toho pobytu na psychiatrii. Taky se mi líbilo, že říkal, že je těm svým přátelům vděčný, že ho dotlačili, aby se šel léčit. A taky jak mluvil o stupních alkoholiků.“

„Líbilo se mi, jak to vyprávěl. Podle mě některý alkohol není tak hrozný, když nebudeme pít hodně. Líbilo se mi, jak vyprávěl – neříkal třeba nepijte, ale abychom si dávali pozor.“

„Dřív byl úplná troska, zajímavé bylo, jak to v té léčebně celé fungovalo – pořád nějaký program. Já ve svém životě nechci alkohol ani kouřit nebo fetovat. Stojí to hodně peněz, zdraví a člověk to nepotřebuje.“

„Líbilo se mi, jak nás do povídání zatahoval, ale ke konci už to bylo trochu dlouhé. Já osobně bych být alkoholička nechtěla, ale neříkám, že alkohol někdy nezkusím.“

„Zajímavý bylo, jak ro probíhalo v té léčebně – třeba ty křížky.“

„V léčebně měli celodenní program – různé přednášky od doktorů, mohli dělat koníčky, třeba jógu. Každý den si vylosovali, kdo kde uklidí a když to udělali špatně, tak mohli dostat křížek a za určitý počet byli vyloučeni.“

Simona Marenčáková