Svatba

Když se nás paní učitelka ptala, jaký chceme projekt v občanské výchově, přesně jsme netušili , pro co se vlastně rozhodujeme.. Z nabízených se nám totiž zalíbila svatba. V šestém ročníku jsme prožívali společně, a každý se svou životní rolí /ženich, nevěsta, družička, mládenec, svědci, rodiče , prarodiče, tety, strýcové – dokonce přijeli jako z jiných zemí, matrikářka, oddávající…._/ téměř skutečnou svatbu. Po obřadu následovala velká hostina s bramborovým salátem, řízky, svatebním dortem, bábovkou, cukrovím, různými druhy jednohubek… Při povídání o různých zvycích a tradicích, či vypravování o svatbách v jiných zemích nebo vůbec historii svateb jsme se toho opravdu hodně dozvěděli.

Hodnocení svatebčanů bylo většinou: „Jo dobrý, super! Šlo to. Hodně nových pojmů. Bylo to fakt drsný. Bylo to poučné. Kázeň některých svatebčanů. Dobré jídlo. Moc se mi to líbilo a fakt chválím, jak to někteří zahráli. Božský jídlo a proslovy. Zajímavý super projekt. Napřed jsem si to vůbec neužil, příprava byla náročná, moc učení, ale pak fakt super. Výborné jídlo.“

Pepa a Denisa